JÁ
Začíná podzim a mně tím začíná krušné období . Většina lidí se raduje , chodí na procházky , jen já sedím doma , zavřená jako ve vězení . Ne , že bych nechtěla někam jít , ale protože to nejde .
Mám strach z okolí , z lidí , které potkám , strach sama ze sebe , jak se zachovám . Jsem divné stvoření . Vlastně ani nevím , kdo jsem , jestli jsem vůbec z tohoto světa .
Když se ohlédnu za minulostí , kdysi dávno to bylo jiné . Věřila jsem všemu , co jsem udělala . Věřila lidem kolem mne a svému okolí . A pak během několika minut začala změna . Pro mne změna k horšímu , bohužel . Nikdo neví, jak trpím, jak ráda bych se bavila, vyrazila mezi lidi , udělala něco bláznivého . Kdy já se naposledy pořádně pobavila ? Ano , je okolo mne pár lidí , kteří i přes to všechno jaká jsem , se mě snaží pomoct . Jenže já ve svém mozku mám zapsáno , že jsem jim naobtíž tím , že neslyším , tím , že nechdím , že potřebuji jejich pomoc.
Mám strach , že budou trpět taky a to nechci . Jsem ráda , když vidím , že jsou šťastný , i když mě z toho bolí srdce . Mám Vás ráda. Mám Vás ráda všechny , kteří mi pomáhate . jen nechci , aby jste trpěli za někoho , komu už život pomalu končí . A jen vám všem moc přeju , ať se vám tyto dobrý skutky odráží ve vašem životě , a jste moc a moc šťastný . Nesmutněte prosím ...