Život zvaný " HANDICAP "
Můj most trvající už dlouhých pět let.Most přes,který se snažím přejít někam.Někam,kde by se nerozhodovalo " O nich,bez nich " . Někam,kde bych vždy byla přizvána k rozhodnutím týkající se mé zdravotní i sociální problematice a to ne jen v roli pasivního účastníka.Někam,kde se mnou nebude nakládáno jako s nesvéprávnou bytostí.Někam,kde nejsou falešné soucity a neoprávněné výhody.Někam,kde se nemusím doprošovat svých práv a nároků.Někam,kde bude dostatek pravdivých informací.Někam,kde nejsou prázdná slova,vyhlášky,směrnice a zákony,které ne vždy vycházejí z faktických potřeb nemocných jedinců.
Vím,že mnoho z Vás tento most musel přejít.Vím,že ten.kdo tento most nepřešel nebo nemusí přecházet,nemusí žádat o pomoc,nemusí bojovat s úředníky,nemusí prosit o své zařazení.Vím,že se to mnoha lidem nebude líbit,ale je to tak.Možná se ptáte proč to píšu,že Vás to vůbec nezajímá.Ano máte pravdu,nikoho to nezajímá.
Zajímat nás to začne až,když na tom mostě stojíme.Nikdy mne nenapadlo,jak těžké to je.Někdy si říkám,proč jsem druhou šanci dostala.
Měla jsem poznat život na druhé straně ? Měla jsem cítit chování úředníků ? Ne není to tak,druhou šanci jsem dostala,abych všemu čelila. Abych čelila tomu,že spadám mezi neslyšící s pohybovým problémem.Abych čelila tomu,že už nikdy neuslyším své děti.Abych čelila tomu,že už nikdy nepoběžím po rozkvetlé louce.
Jestli se Vám někdy stane,že dostanete druhou šanci,nenechte se odradit ničím a nikým.