Sněhurka a mnoho lékařů
Psal se podzim 2004 . Začalo to jako u malých dětí,když je bolí ouško při zánětu.Říkala jsem si,že když to zvládají moje děti,zvládnu to i já.Po návštěvě u lékaře na ORL v Mostecké nemocnici byl naplánován malý zákrok.Vzpomínám si,že jsem to řekla svému zaměstnavateli,že nastupuji do nemocnice.Vzpomínám si jak mi zaměstnavatel řekl : " NA JAK DLOUHO " , jen na tři dny. Odpověď zaměstnavatele byla : " HM,DOUFÁM,ŽE TO NEBUDE TRVAT DLOUHO,ABYCH NEMUSEL HLEDAT NOVOU ÚČETNÍ ". Samozřejmě,že každý z nás má strach,že přijde o práci.Vše probíhalo podle plánu.
Lékaři provedli menší zákrok a propustili mne opravdu za tři dny, jak řekli,ale zapomněli konstatovat,že se nevidíme naposledy . Doma jsem strávila tři dny a pro velké bolesti jsem musela být opět hospitalizována. Měla jsem strach.Vždyť to byl jen banální zákrok,který lékaři v mostecké nemocnici provádí na vrátnici.Samozřejmě,že se operace a různé zákroky nedělají na vrátnici,ale na operačním sále,ale někdy to tak vypadá. V mém případě lékaři zdělili,že se jedná o pooperační stav a byl proveden opakovaný zákrok.Doba pobytu trvala opět tři dny.
Po propuštění moje cesta vedla do zaměstnání,abych zdělila zaměstnavateli,že v pondělí přijdu do práce.Podle slov,který mi řekl : " JÁ VĚDĚL,ŽE JE NA VÁS SPOLEHNUTÍ,TĚŠÍM SE V PONDĚLÍ ". Je fakt,že svými slovy neřekl jaké pondělí,ale pro mne už žádné pondělí nebylo.
V pondělí ráno začala pohádka " O SNĚHURCE " . Upadla jsem do hlubokého spánku a asi čekala na zázrak. Tak jak žádá matka " BOHA " o pomoc,tak žádali i moje děti.Nevím, zdali existuje Bůh,ale vím,že každý z nás ho voláme.Každý z nás vyslovíme slova : PANE BOŽE,PROSÍM TĚ ".
Možná nás vyslyší a dostaneme druhou šanci žít. Nevíme, jaká je to šance,ale žijeme.
Já už dnes vím jaká byla ta moje.
autorka